Coming out – 5 otázek a odpovědí
Můj coming out nebyl příliš šťastný a odehrál se v době, která toto slovo ještě ani neznala.
Co to je vlastně ten coming out?
Coming out, doslovně přeložený jako “přicházení ven” nebo “vycházení” nemá v češtině přesný ekvivalent, ale rozumíme mu jako veřejnému projevení jiné citové a sexuální orientace než heterosexuální. Je zajímavé, že heterosexuálové žádným coming outem neprocházejí a veřejně nedeklarují, že jsou ve svém intimním životě přitahování opačným pohlavím. Více o tom píšu v článku “Drama jménem coming out”.
Coming out je proces, kdy svému okolí, rodině, přátelům, spolužákům nebo kolegům v práci, řekneš, že se ti líbí kluci nebo muži, jsi jimi přitahován citově a intimně a jsou tvým cílem při navazování jakéhokoliv typu vztahu. Proč tomu tak je, není záměrem tohoto článku, každopádně moderní genetika vyvrátila teorii, že je sexuální orientace dána geneticky, změnou určitého chromozonu v DNA. Dnes vědci tvrdí, že tato změna není pro orientaci určující a má jen částečný vliv na to, jak to v tom životě budeš mít. Více ve videu pana Eduarda Kejnovského.
Mám to vůbec zapotřebí?
Možná tě teď napadlo, proč to vlastně říkat a něco jako coming out podstupovat? Skvělá otázka!
Dokud to neuděláš, bude se na tebe většinová, jak se dnes říká “heteronormativní” společnost dívat, jak na “jednoho z nich” a budeš neustále vystavován jejich životním stereotypům. Budou se tě ptát na přítelkyni a bude jim divné, že žádnou nemáš. Budou se chtít bavit o věcech, zájmech a životním stylu, který tě třeba vůbec nezajímá nebo mu nerozumíš. V pozdějším věku budeš čelit tlaku rodičů a jejich představám o rodinném životě, budou po tobě požadována třeba vnoučata.
I když se doba mění a známe příběhy gayů, kteří jsou úspěšní v profesních odvětvích, sportech a jiných aktivitách, které jsou většinovou společností považovány za “chlapské”, stejně tak mnoho gay párů vychovává děti, budeš se neustále potýkat s tím, že to máš přece jenom trochu jinak. Nebudeš nikdy moct být sám sebou, ani se s láskou přijmout takový, jaký jsi.
Postupem času se to odrazí na tvém psychickém zdraví, budeš žít v neustálém vnitřním napětí ze skrývání sebe sama, přetvařování a strachu z “odhalení”. Budeš muset neustále mlžit, vymlouvat se a upravovat vnější obraz tvé skutečnosti. Přidají se obavy z posměchu, a zejména strach z odmítnutí ze strany těch, které miluješ. Tvoje vztahy budou povrchní a plné neupřímnosti. Budeš na to úplně sám a to je tak vyčerpávající, že ti to vezme veškerou chuť do života.
Je coming out opravdu výhra?
Na rovinu? Nebývá to úplně jednoduché, nebude ti při tom zrovna nejlíp, ale pozitiva nakonec převáží a ty budeš spokojenější. Naštěstí žijeme už ve třetím tisíciletí, v kulturně vyspělé a moderní zemi, společnost se mění, mýty postupně ztrácejí na síle a nehrozí ti, že by tě někdo za tvou jinakost věznil nebo dokonce věšel. A ti, kdo tě mají opravdu rádi, zůstanou s tebou a podpoří tě.
Samozřejmě, že v ideálním světě by se nad tím, koho máš rád, nikdo nepozastavil.
“Mám nového přítele,” řekl bys.
“No nekecej a je hezkej?” reagovalo by okolí.
Nežijeme v ideálním světě, ale určitě ve světě lepším, než ho měli gayové dřív. Nesleduje nás policie, do gay barů a music klubů nechodí šťáry, nešpiclují nás tajní. Ale do dokonalosti to má samozřejmě daleko.
Jak to bylo u mě?
Můj coming out neproběhl vůbec učebnicově. Bylo mi patnáct let a byl jsem bláznivě zamilovaný do kluka, o rok staršího než já. Seznámili jsme se na inzerát, tehdy nebyly žádné sítě, grindr ani nic podobného.
Moje matka si všimla změny mého chování a jala se konat. V nestřežené chvíli se zmocnila mého zápisníku a objevila v něm datumy, kdy jsem se s Pavlem setkal. Následoval výslech a pak dlouhé měsíce litanií, jak mě špatně vychovala a že by byla stokrát radši, kdybych byl “děvkař, než buzík”. Trvalo jí řadu let, než se s tím nějak srovnala.
Dalším zásekem bylo, že to řekla otci (byli tehdy už rozvedeni), se kterým jsem neměl hezký vztah a vůbec jsem nechtěl, aby to věděl. Bohužel, můj coming out byl tedy velmi nedobrovolný a nikdo na něj nebyl připravený. S otcem jsem o tom dokázal otevřeně mluvit až o desítky let později.
A mojí milované babičce? Té jsem to nedokázal říct nikdy. Až do svých požehnaných 97 let žila v přesvědčení, že si chci jen užívat a ženit se nehodlám, protože už to není moderní.
Tady vidíš, že to prostě není jednoduché a že každá rodina to má nějak jinak. Ovšem nikdo mě nezavrhl, nevyhodil z domova, netrestal ani nešikanoval.
A třeba v práci to věděli vždycky, ale nikdy ne hned. Vždycky jsem chtěl, aby mě nejdřív poznali jako kolegu a člověka. Za dobu své kariéry jsem se nikdy nesetkal s otevřenou diskriminací, ale většinou, až na světlé výjimky, taky ne s otevřeným přijetím. A taky musím říct, že mě dost unavuje, jak s každou změnou místa podstupujeme další a další nový coming out.
Chystáš se na svůj coming out?
Předně ti chci říct, že to nemusíš dělat, pokud se na to necítíš. Není to tvoje povinnost, ani něco, co bys musel teď hned řešit.
Dobré je začít u sebe. Uvědomit si, že s tebou není nic špatně jenom proto, že jsi na chlapy. Tvoje lidská hodnota tím nijak netrpí, jsi stejně dobrý jako všichni kolem tebe. Nejsi míň chlap, ani nejsi horším mužem. Netrestej se za svou jinakost, měj se rád a buď na sebe hodný tak, jak bys chtěl, aby na tebe byli hodní ti ostatní.
Dej tomu čas a až budeš pevně stát sám ze sebou, můžeš “vyjít ven”. Nemusíš to říkat všem najednou. Začni u těch, u kterých cítíš, že tě mají skutečně rádi.
A pamatuj si, že to nikdy není tak hrozné, jak si myslíš.
A když se budeš chtít poradit, jsem tu pro tebe. Probereme všechny okolnosti a specifika tvého rodinného zázemí a okolí. Najdeme nejlepší způsob řešení. Pomůžu ti stát pevně za sebou. Je mnohem snazší obrátit se na někoho zkušeného, než v tom tápat sám.
Napsat komentář